Shit happens!

Ahoj všichni co čtete můj blog. Z důvodu..hm..protestů, že jsem již dlouho nic nepublikoval jsem se rozhodl napsat článek o Vesmíru.

Začal bych nekonečností. Dle mého názoru Vesmír nekonečný není a býti nemůže. Jinak by totiž byla nekonečná i hmota a energie a zákon o zachování energie a hmoty by pozbyl významu. Moje teorie o velikosti Vesmíru sice neudává přesné cifry, ale je pravděpodobná (dle mého názoru). Myslím si totiž, že Vesmír má své hranice, ale jakmile dosáhneme této hranice, budeme zase na začátku. Teď bych vám to rád objasnil. Představte si kouli. Jste uprostřed ní a jdete směrem k jednomu konci. Jakmile tam dojdete, přenesete se přesne naproti a můžete jít znova. Nechci tím však říct, že je vesmír kulatý nebo podobně. Řekl bych, že Vesmír je těleso, které si lidská fantazie nedokáže vybavit, proto udávám ku příkladu jiné, představitelné těleso. Shrnu to tak, že pokud bychom měli dalekohled, kterým bychom mohli vidět tělesa vzdálené o průměru (co se týče koule) Vesmíru plus jedna, viděli bychom sami sebe.)

Další myšlenka ke které mě dovedl spolužák je, jakou rychlost bychom potřebovali, abychom na jednom místě zmizeli a na druhém se oběvili a zároveň nebyli v jiném místě než výchozím a cílovém. Podle mně by tato rychlost musela býti -1 (opravdu mínus jedna). Tím by se narušila nejspíš singularita a vytvořila se červí (či jí podobná) díra a přenesla nás na zvolenou destinaci. Otázkou mi však i nadále zůstává, jak by se tyto cílové souřadnice zvolily.

To je pro dnešek vše. Doufám, že v komentářích bude nějaká diskuse na toto téma. A pokud budete na mě mít nějaké otázky, klidně se ptejte.